Před třemi lety mi telefonoval můj bratr, že jeho dvouletá dcera Janička (velmi chytrá a výřečná) již v té době tvrdí, že není jejich, ale že je tady jenom na návštěvě. Nikdo z nás se o toto nikdy nezajímal, ale fakt je, že se o tomto tématu nikdy v jejím okolí nemluvilo, proto byli její rodiče vyvedeni z míry a tvrdili, že si vymýšlí.
Já jsem se taky o duše nikdy nezajímala, ale asi za dva měsíce jsem byla na návštěvě u svého bratra a hrála jsem si s Janičkou. Nehrála si s panenkou, ale ukazovala mi, jak umí poznávat čísla a písmenka. Byla jsem dost překvapená, protože jí bylo teprve 2 roky a dva měsíce. Byla zabrána do své činnosti a tak jsem jí jen tak mimoděk začala dávat otázky na téma jejího pobytu zde v této rodině. Odpovídala bez rozmýšlení a nezvedla ani hlavu od svých písmenek. Rozhovor se odehrával takto:
otázka: "Janičko, tatínek mi říkal, že nejsi jejich, že jsi tady jenom na návštěvě?"
Janička: "Ano, já jsem tady na návštěvě."
otázka: "Jak dlouho tady budeš?"
Janička: "To ještě nevím."
otázka: "Jak jsi se sem dostala?"
Janička: "Přiletěla jsem."
otázka: "Jak jsi přiletěla?"
Janička: "S Ježíškem."
otázka: "Ale jak jsi letěla? Letadlem?"
Janička: Smích... "Ne letadlem, teto. Jenom tak, jak ptáček s Ježíškem."
otázka: "Dobře Jani a kde tedy bydlíš?"
Janička: "Tam nahoře." A ukazuje prstem nahoru.
otázka: "Máte tam nahoře hračky?"
Janička: "Ano, máme."
otázka: "Jaké hračky tam máte?"
Janička: "Černé."
otázka: "A líbí se ti tyto hračky tady?"
Janička: "Ano, mají krásné barvičky."
otázka: "Řekneš mi, jak to tam nahoře vypadá?"
Janička: "Teď ne."
Janička odběhla, ale její maminka, která nás poslouchala, byla z toho úplně vedle.
Já jsem se taky o duše nikdy nezajímala, ale asi za dva měsíce jsem byla na návštěvě u svého bratra a hrála jsem si s Janičkou. Nehrála si s panenkou, ale ukazovala mi, jak umí poznávat čísla a písmenka. Byla jsem dost překvapená, protože jí bylo teprve 2 roky a dva měsíce. Byla zabrána do své činnosti a tak jsem jí jen tak mimoděk začala dávat otázky na téma jejího pobytu zde v této rodině. Odpovídala bez rozmýšlení a nezvedla ani hlavu od svých písmenek. Rozhovor se odehrával takto:
otázka: "Janičko, tatínek mi říkal, že nejsi jejich, že jsi tady jenom na návštěvě?"
Janička: "Ano, já jsem tady na návštěvě."
otázka: "Jak dlouho tady budeš?"
Janička: "To ještě nevím."
otázka: "Jak jsi se sem dostala?"
Janička: "Přiletěla jsem."
otázka: "Jak jsi přiletěla?"
Janička: "S Ježíškem."
otázka: "Ale jak jsi letěla? Letadlem?"
Janička: Smích... "Ne letadlem, teto. Jenom tak, jak ptáček s Ježíškem."
otázka: "Dobře Jani a kde tedy bydlíš?"
Janička: "Tam nahoře." A ukazuje prstem nahoru.
otázka: "Máte tam nahoře hračky?"
Janička: "Ano, máme."
otázka: "Jaké hračky tam máte?"
Janička: "Černé."
otázka: "A líbí se ti tyto hračky tady?"
Janička: "Ano, mají krásné barvičky."
otázka: "Řekneš mi, jak to tam nahoře vypadá?"
Janička: "Teď ne."
Janička odběhla, ale její maminka, která nás poslouchala, byla z toho úplně vedle.
to se mi líbí .. i ostatní části..
jo ráda spřátelím :)..tak já si tě přidám