Duše se vracejí 5 (bohumila) T

25. října 2009 v 10:12 | Lia |  Mea fabula de
Tento kontakt s duší mého bratra jsem vyvolala já a ptala jsem se na to, co se skutečně stalo.
Loni v létě mi volala moje švagrová, že její syn havaroval, že mu prý vběhla do cesty srna. Auto na mraky, syn to přestál bez zranění. Měla prosbu, abych se na to zeptala bratra (jejího bývalého manžela), že to synovi nevěří.
Ještě ten večer jsem duši poprosila, aby se se mnou kontaktovala. Sdělení bylo absolutně jiné, než říkal její syn. Mě duše sdělila, že jel moc rychle do zatáčky, dostal smyk a skončil převrácený v příkopu, ale že je poučený na celý život. Hned jsem to švagrové volala a ona mi na to řekla: "to je neuvěřitelné, už to vím a bylo to opravdu tak, jak říkáš, dokonce mi řekl i to, že je poučený na celý život". Že se jí syn zrovna před chvílí přiznal. Obě jsme z toho byly překvapené a ještě dlouho jsme o tom diskutovaly.
Já už jsem se do té doby o dost věcech přesvědčila, ale přesto jsem tomu (těm kotaktům) na 100% nevěřila. Právě teď jsem si říkala, že až jí to zavolám, budu za blbce, ale ať, aspoň budu vědět, na čem jsem a nakolik to funguje i po této stránce. Byla jsem ráda, že se potvrdilo to, co jsem se dozvěděla z onoho světa.
Minulý rok v září jsem zažila opět jeden velmi důležitý kontakt. Byla neděle chvilku po obědě, najednou slyším škrábání, stále poslouchám, odkud to jde, na chvilku to přestalo, tak jsem si četla dál. Za chvíli znovu a už silněji a neodbytně. Už jsem tušila, asi mě chce duše kontaktovat. Vzala jsem tedy tužku, papír a zapálila svíčku, tak jako vždycky.
Duše píše: "okamžitě zavolej mamce!!!"
Já na to, že jí volám každou neděli až v půl šesté, že je brzy, že v tuto dobu chodí na procházku.
Duše píše znovu: "okamžitě zavolej mamce!!!!"
Poslechnu a už se děsím toho, co se děje. Překvapuje mě, že mamka bere telefon, že je v tuto dobu doma, ale přesto se mi ulevilo, že telefon zvedla a je v pořádku. Ptám se jí, jestli je v pořádku. Řekla mi, že jí do rána hrozně otekly nohy. Zlobím se a říkám, že měla okamžitě zavolat, ale ona mi odpoví, že nám nechtěla přidávat starosti a chtěla počkat, jestli to nepřejde do pondělka.
Po skončení hovoru jsem okamžitě zavolala mojí sestře, která bydlí asi 5 km od mamky, domluvila jsem se s ní, aby mamku okamžitě odvezla do nemocnice. Mamce jsem to zavolala, sestra jí odvezla do nemocnice, kde jí řekli, že mamce selhává srdíčko, ale že udělají vyšetření a testy a zítra budou vědět víc. Druhý den jsem volala do nemocnice a ptala se na její zdravotní stav, protože bydlím 300 km daleko a nemůžu přijít osobně. Paní doktorka mi řekla, že maminka má slabé srdíčko, ale že si u nich týden až dva poleží a pak se uvidí. Pokud chci přijet, že můžu o víkedu, že budou vědět víc a podají mi informace. Sestra chodila do nemocnice denně na celé odpoledne a vždy jsme si volali, ona mi dala mamku k telefonu a tak jsem s ní každý den mohla mluvit.
Vše vypadalo, dobře, tak jsem se domluvila ve středu se svojí sestrou, že přijedu v pátek na celý víkend za mamkou.
Ve čtvrtek kolem poledne mě opět kontaktovala bratrova duše: "okamžitě volej do nemocnice, mamka umírá!!!!"
Vyděsila jsem se a okamžitě jsem volala do nemocnice. Doktorka, mi řekla, že maminka opravdu umírá, že jí selhávají orgány. Zlobila jsem se, že nám měli zavolat, že jsem za ní chtěla přijet a co když to nestihnu. Ptám se, když teď vyjedu, jaká je šance, že to stihnu, cesta bude trvat asi 3 - 4 hodiny. Doktorka řekla, že to neví, že to může být otázka minut až několika hodin...
Okamžitě jsem zavola svojí sestře, ať jede rychle do nemocnice, že mamka umírá a aby jí řekla, že co nejrychleji přijedu, ať na mne čeká. Okamžitě jsem sedla do auta, řídil syn, protože já bych to nezvládla. Každé půlhodiny jsem volala se svojí sestrou a ona mně dávala vždy mamku k telefonu, vždy jsme spolu chvilku mluvily, ale bylo slyšet, jak je to pro ni namáhavé, stále se ptala, za jak dlouho přijedu.
Konečně jsme byli v nemocnici. Byla jsem ráda, že jsem jí stihla ještě při životě a mohly jsme spolu být jestě více než hodinu, bylo vidět, že na nás čekala jen silou vůle, asi po půlhodině začala chvilkama upadat do agónie a chvilkama byla zase v pohodě a povídala si s náma.
Najednou se mamka začala modlit (mamka, která nás sama vedla tak, že modlení je nesmysl a podobně), podívaly jsme se se sestrou na sebe nechápavě, ale já jsem se začala modlit s ní.
Odříkaly jsme asi třikrát modlitbu a pak mamka říká: "už jsou tady taťka a bratr," řekla to tak, že nám bylo jasné, že musí odejít. Všichni jsme se s ní rozloučili, naposled jí dali pusu a maminka se spokojeným výrazem vydechla naposled.
Ještě tu noc se mi zjevila ve snu. Byla krásná, celá v bílém jako anděl, s ní tam byl nějaký muž, toho jsem neznala. Maminka mi říká: "Až tady! jsem se dozvěděla, jak vážně jsi nemocná a proto jsem přišla, abych tě vyléčila, dodám ti tolik energie, kolik potřebuješ k uzdravení a ještě víc, abys mohla léčit lidi, kteří to potřebují". Já jsem jí řekla, že to nejde vyléčit, kdyby to šlo, tak bych na tom byla lépe (v té době jsem měla již 2 roky rakovinu, ale mamince jsem to nikdy neřekla, nevěděl to vlastně nikdo z rodiny, jenom můj manžel).
Maminka mi přesto řekla, že uvidím a abych tomu věřila, ať podám tomu muži ruku, že to je to znamení, že jsem s ní mluvila. Nechápala jsem to, ale podala jsem mu ruku a stiskla jsem jen dva prsty (ten muž neměl malíček a prsteníček) - i v tom snu jsem se lekla. Mamka mi pak řekla, že nás má všechny moc ráda, že se nemáme bát, že už je jí dobře, usmála se a rozplynula se jako mlha.
Ráno jsem vstala a hned jsem to říkala švagrové, obě jsme se shodly, že se mi mohlo zdát o mamce z toho rozrušení, že zemřela, ale co ta ruka bez 2 prstů? Švagrová řekla, že je zvědavá, jak to s tím znamením s tou rukou mamka myslela a já samozřejmě taky.
Nicméně, po tom snu mi bylo 3 dny velmi špatně, měla jsem velké zdravotní potíže a říkala jsem si, tak to je můj konec, asi se to zhoršilo tím psychickým vyčerpáním. Po třech dnech se mi ulevilo, co ulevilo, já jsem se vzbudila plná energie a chuti do života. Bylo to divné, přitom jsem byla velmi smutná a srdíčko mě bolelo.
Přišel den pohřbu, ačkoliv v obřadní síni nebyly nikde otevřené dveře a nebyl žádný průvan, během obřadu se "rozevlály" mašle na dvou kyticích, které byly na katafalku, ano, byly to kytice od mojí sestry a ode mne, jinak se nehýbalo vůbec nic.
Hrála se písnička "Maminka" od Jakuba Smolíka a mi se zdálo, že ty mašle se pohybují v rytmu hudby. Věděla jsem, že maminka se přišla rozloučit.
Po obřadu jdou všichni přítomní rodině pozůstalých vyjádřit upřímnou soustrast a podávají každému z rodiny ruku. Ani jsem nevnímala, kdo je kdo, většinou jsem ty lidi neznala, byli to přátelé maminky. Najednou šok!!! Muž mě podal ruku a neměl ty dva prsty, jako ten v tom snu! V tu ránu jsem věděla, že mamka za mnou určitě byla a to byl ten důkaz, o kterém mluvila.
Po pohřbu za mnou přišla švagrová, které jsem to tehdy ráno řekla a říká mi: "ten jeden pán neměl ty dva prsty, no to je síla". Řekla jsem jí, že to měla mamka za ten důkaz, abych jí věřila. Pak ještě můj synovec mi přišel říct, jestli jsem si všimla těch mašlí, jak se pohybovaly v rytmu. Byla jsem ráda, že si toho ještě někdo všiml.
Za čtrnáct dní po pohřbu jsem šla na onkologii na vyšetření, po kterém se mělo rozhodnout, zda půjdu na operaci, nebo ne. Za týden přišly výsledky, byly negativní, doktorka mi řekla, že neví, jak je to možné, ale jsem zdravá, že příjdu už jenom na poslední kontrolu a už k nim nemusím chodit. Tak to byl pro mě šok!!!
Šla jsem domů a měla jsem chuť to vykřičet do celého světa, ale já jsem jenom řekla:
"Děkuji ti, maminko!!!..." a děkuji vám všem, naši strážní andělé, teď už vím, že jste...!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama