close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

Moderní vlkodlaci

29. října 2009 v 20:07 | Lia |  Veritas
V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře (popř. jí inspirovaných RPG hrách) a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokáží měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným vlkodlakem pravidelně při úplňku).

Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.

Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.

by darkprincess


Wicca - historie

29. října 2009 v 10:22 | Lia |  Veritas
Před 25tisíci let (v době kamenné) člověk lovil, snažil se rozdělat oheň, ženy se staraly o děti...atd. V této době byla příroda velmi divoká a tak lidé měli větší úctu k přírodním jevům. K prudkým vodním tokům přiřazoval Boha, k vichřici, která jim zničila obydlí přiřadil Boha, ke smrti přiřadil Boha.

Kouzlo lásky

29. října 2009 v 10:15 | Lia |  Lepos
Do nápoje čarovného,
vezmi vlasy hocha svého.
Smíchej s lžičkou vlastní krve,
nebude jak býval prve.
Za tebou jak stín ať chodí,
nechť ten nápoj lásku zrodí!

by darkprincess

Zaklínání lásky

29. října 2009 v 10:09 | Lia |  Lepos
Potřebujem kousek bílého křištálu nebo růženínu(růžoví křištál).Dřív než budeš říkat zaklínání,omyješ kámen v pramenité vodě,do které přidáš trochu mořské soli.Potom kámen zabalíš do bílé látky.To ho očistí a zbaví nežádoucích vibrací a energií.Potom kámen ,,nabíjíš"vezmeš ho do ruky a poprosíš bohyni,aby ti poslala kluka/holku,který/á se k tobě bude hodit.Křištál pak nosíš ve světle růžovém,červeném nebo zeleném váčku,který si ušiješ ze saténu nebo brogátu.Pokud ho nemáš jak udělat vem aspon čtvercový kousék látky,kámen do ní zabal a růžky stáhni šnůrkou stejné barvy!

by darkprincess

Zaklínadlo na zlomené srdce

29. října 2009 v 10:06 | Lia |  Lepos
Vezmi mouku, vodu, šalvěj, dobromysl (v obchodě se prodává pod názvem Oregano). Udělej z přísad rukama těsto. Když ho budeš zpracovávat, tak si představuj jak do něj vmačkáváš svou bolest, smutek, trápení apod. Nakonec z něj udělej kuličku a vytvaruj ho do tvaru srdce. Zvedni ho a řekni: "Tohle je to, co bylo" a roztrhni srdce v polovině, pak ho dej zpět dohromady a řekni: "Tohle je to, co je nyní." Potom těsto upeč do růžova. Až bude těsto upečené a vychladlé tak jdi k řece. V levé ruce drž to srdce, pravou zdvihni nad vodu a říkej zaklínadlo: "Zaklínám Tě oblohou, zaklínám tě zemí. Volám Tě Vodo na pomoc, Vodo ozvi se mi. Dej znovu klid duši mé, uzdrav srdce moje ztrápené. Klid a radost vrať mé duši zpět, Ať znovu usmívám se na tento Svět." Vhoď srdce do vody a řekni: " A tak se staň, děkuji Ti Vodo."

Zaklínadlo proti nespavosti

29. října 2009 v 10:02 | Lia |  Lepos
Stačí ho za bezesné noci několikrát vyslovit:
" Přijď sne sladký,
přijď za mnou,
ten most, co byl vratký,
do potoka spadl.
Přeskoč, sne, přeskoč,
vír v něm není,
třeba sedni na kočár,
ať už usnu.
Kolo ať se láme,
kočár v prachu leží,
nic však není marné,
neboť ty beztak běžíš,
a chvílemi létáš.
V tom běhu prudkém,
sny pěkné splétáš.
Konečně už vidíš,
vidíš už můj domov,
zrychli sne, zrychli,
nebo je po mně veta.
Únava mne tíží,
bolí celé tělo,
ale už si u mne,
ukolébáš mne celého."

by darkprincess

Zaklínadlo plodnosti

29. října 2009 v 9:55 | Lia |  Lepos
Toto zaříkadlo patří do kategorie zaříkadel plodnosti. Jako všechna zaříkadla i vesmírný cyklus vyžaduje od Vás i od Vašeho partnera pevnou víru v úspěch. Musíte věřit ve svou plodnost a ve schopnost počít, až nastane čas. Nutná je i víra Vašeho partnera, protože odpovědnost leží na vás dvou. Splynutí s vesmírným cyklem se můžete přiblížit prostřednictvím přírody. (věnujte se zahradničení, pěstování květin, chovu zvířat...atd.)

Zaklínadlo proti bolesti

29. října 2009 v 9:51 | Lia |  Lepos
Toto zaříkadlo pomáhá zacelit rány a rozptýlit zbytky emocí, pokud by ve vás nějaké zůstaly. Můžete vzdát díky za to, že jste znovu objevili přátelství, že jste si začali sami sebe více vážit, nebo třeba jen za to, že jste získali volný čas, abyste mohli zhlédnout oblíbené filmy. Samozřejmě musíte být vděční i za to, že už vás netrápí bolest ze ztráty partnera.

Zaříkadlo proti nehodám

29. října 2009 v 9:46 | Lia |  Lepos
Obstarej si hřebík s rozštěpeným hrotem. Takový hřebík si k tomuto účelu nesmíš přizpůsobovat, jinak kouzlo nebude fungovat. Pokaždé, když budeš odcházet z domu, hřebík zapíchni do bylinkové směsi, která se skládá z 1dílu bazalky, 1dílu kopru, 2dílů yzopu, 1dílu majoránky a 1dílu přesličky. Zašeptej:
" Nehodám se vyhnu dneska, nic zlého mne nečeká, protože hřebík s bylinkami, štěstí ke mně přiláká. "
Po návratu domů hřebík z misky vyndej a postup zopakuj podle potřeby, třeba každý den v roce. Pak musíš bylinky vyměnit za nové.

by darkprincess

Zaklínadlo proti zlodějům

29. října 2009 v 9:42 | Lia |  Lepos
Pod práh dveří tajně umísti tři hřebíky, které k sobě připevníš vlastními vlasy. Vyslov magickou formulku:
" TESTAR HABRA MAFETA COSTAS!"
Jakmile někdo do Tvého domu vejde s nekalými úmysly, zachvátí ho prudké bolesti.
NEBO:
Stříbrnou minci během ubývajícího Měsíce provrtej na třech místech a dírkami provlékni koňský vlas. Takto upravenou ji ukazovákem levé ruky vsuň pod práh dveří. Postav se na práh tváří dovnitř domu, pravou rukou nad hlavou opiš kruh /zleva doprava/ a řekni:
" Ať toho, kdo poruší tento kruh, pohltí oheň pekelný, a pocítí sílu muk, jakoby ho smetla vlna. Ve dne, v noci - v každý čas, chránit budeš koňský vlase. Na nic, co je uvnitř, nesmí stáhnout kradmá ruka."
Pokud práh dveří překročí osoba s nečistými úmysly, brzy účinek tohoto kouzla pocítí.

by darkprincess

Podzimní krása

28. října 2009 v 21:37 | Lia |  Carus

Janča SB :)

28. října 2009 v 21:00 | Lia |  Carus

najdete její blog :). Zatím ji moc neznám ae má fajn blog. Dají se tam koupit, co jsem pochopila i různé věcičky typu kyvadla, magické svíčky, atd....myslím, že si tam časem něco koupím :D:) Takový věci mám ráda...

Corpsesoul SB :)

28. října 2009 v 20:53 | Lia |  Carus

je její blog :)
Je to moc fajn holka, mě osobně je hodně sympatická :) Na její blog hodně ráda chodím a děkuju jí, že mi tady zanechává hodně komentářů :)

1. vteřina smrti

28. října 2009 v 10:35 | Lia |  Veritas
Člověk je podivuhodný výtvor přírody. Není v jeho silách pochopit, co je tělo, a ještě méně, co je duch, a nejméně, jak je duch spojen s tělem; to je vrchol těžkostí - a přece právě v tom je jeho podstata." Pascal

Mysl žije i po smrti

28. října 2009 v 10:22 | Lia |  Veritas
Existuje život po smrti a existuje lidská duše? Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.

Duše se vracejí 6 (bohumila) T

25. října 2009 v 10:14 | Lia |  Mea fabula de
Všem, kteří četli předchozích 5 dílů mého příběhu, chci sdělit, že na knize pracuji a jelikož duše mého bratra mě popisuje a vysvětluje, jak to vlastně všechno funguje a jak se žije v paralelním světě, trvá to déle, protože čekám na jeho kontakty a tak se pomalu dozvídám vše o životě po smrti. Ale už teď vás mohu uklidnit, smrtí nic nekončí a já nevycházím z údivu. I když jsem se zařekla, že vše bude až v knize, nedá mi, abych vám nenapsala, co se mi stalo dnes ráno.

Ale od začátku. Včera večer za mnou přišel manžel, že se necítí dobře a má bolesti (je vážně nemocný), vyděsilo mě to a řekla jsem mu, že musí okamžitě k lékaři, odmítl a šel spát. Já jsem z toho byla úplně na dně a hledala jsem ještě do noci na internetu vše o jeho nemoci a Příznacích, které uváděl. Dočetla jsem se dost nepříznivé prognózy a měla jsem o něho velký strach.
Vzbudila jsem se v 7 ráno a vidím, že stojí u postele, podívám se lépe a zjišťuji, že to není on, ale moje mamka, která zemřela bez 6 dnů, přesně před rokem. Stojí u jeho hlavy a je celá v černém, dívá se na něj a mě jako by nevnímá. Najednou se otočí a odchází, zírám na to, sedám si na postel a chci na ni zavolat, ale nemůžu vydat ani hlásek. Mamka odchází svým typickým, pomalým krokem směrem k místu, kde máme takový průchod se závěsem, ale tam jsou najednou dveře, ona je otvírá a za sebou je zavře. V tom si uvědomuji, že nad manželem se vznáší modrá světélkující koule v průměru asi 25 cm, ještě chvilku to trvá, pak se zmenšuje a pomalu se vzdaluje směrem k těm dveřím. Když se k nim přiblíží, zmizí koule i dveře.
Děje se mi spousta věcí, které jsou neuvěřitelné, už jsem si na to zvykla a ničemu se moc nedivím, ale tohle bylo i na mě silné kafe. Nehnutě sedím na posteli a děsím se myšlenky, co měl znamenat ten její černý oděv, je to špatné znamení, nebo mu přišla pomoci? Když přišla za mnou, aby mě vyléčila, byla celá v bílém. Ale na tyto věci se nesmím bratrovy duše ptát a ani bych to nechtěla vědět. Přesto mám strach, co bude dál a co to mělo znamenat.

Vzbudila jsem manžela a vše jsem mu řekla, on mi jen odpověděl, že to bude dobré, že se cítí mnohem lépe a pravda je, že byl dnes úplně v pohodě a plný optimismu a elánu. Tak snad to dobře dopadne.

Duše se vracejí 5 (bohumila) T

25. října 2009 v 10:12 | Lia |  Mea fabula de
Tento kontakt s duší mého bratra jsem vyvolala já a ptala jsem se na to, co se skutečně stalo.
Loni v létě mi volala moje švagrová, že její syn havaroval, že mu prý vběhla do cesty srna. Auto na mraky, syn to přestál bez zranění. Měla prosbu, abych se na to zeptala bratra (jejího bývalého manžela), že to synovi nevěří.
Ještě ten večer jsem duši poprosila, aby se se mnou kontaktovala. Sdělení bylo absolutně jiné, než říkal její syn. Mě duše sdělila, že jel moc rychle do zatáčky, dostal smyk a skončil převrácený v příkopu, ale že je poučený na celý život. Hned jsem to švagrové volala a ona mi na to řekla: "to je neuvěřitelné, už to vím a bylo to opravdu tak, jak říkáš, dokonce mi řekl i to, že je poučený na celý život". Že se jí syn zrovna před chvílí přiznal. Obě jsme z toho byly překvapené a ještě dlouho jsme o tom diskutovaly.
Já už jsem se do té doby o dost věcech přesvědčila, ale přesto jsem tomu (těm kotaktům) na 100% nevěřila. Právě teď jsem si říkala, že až jí to zavolám, budu za blbce, ale ať, aspoň budu vědět, na čem jsem a nakolik to funguje i po této stránce. Byla jsem ráda, že se potvrdilo to, co jsem se dozvěděla z onoho světa.
Minulý rok v září jsem zažila opět jeden velmi důležitý kontakt. Byla neděle chvilku po obědě, najednou slyším škrábání, stále poslouchám, odkud to jde, na chvilku to přestalo, tak jsem si četla dál. Za chvíli znovu a už silněji a neodbytně. Už jsem tušila, asi mě chce duše kontaktovat. Vzala jsem tedy tužku, papír a zapálila svíčku, tak jako vždycky.
Duše píše: "okamžitě zavolej mamce!!!"
Já na to, že jí volám každou neděli až v půl šesté, že je brzy, že v tuto dobu chodí na procházku.
Duše píše znovu: "okamžitě zavolej mamce!!!!"
Poslechnu a už se děsím toho, co se děje. Překvapuje mě, že mamka bere telefon, že je v tuto dobu doma, ale přesto se mi ulevilo, že telefon zvedla a je v pořádku. Ptám se jí, jestli je v pořádku. Řekla mi, že jí do rána hrozně otekly nohy. Zlobím se a říkám, že měla okamžitě zavolat, ale ona mi odpoví, že nám nechtěla přidávat starosti a chtěla počkat, jestli to nepřejde do pondělka.
Po skončení hovoru jsem okamžitě zavolala mojí sestře, která bydlí asi 5 km od mamky, domluvila jsem se s ní, aby mamku okamžitě odvezla do nemocnice. Mamce jsem to zavolala, sestra jí odvezla do nemocnice, kde jí řekli, že mamce selhává srdíčko, ale že udělají vyšetření a testy a zítra budou vědět víc. Druhý den jsem volala do nemocnice a ptala se na její zdravotní stav, protože bydlím 300 km daleko a nemůžu přijít osobně. Paní doktorka mi řekla, že maminka má slabé srdíčko, ale že si u nich týden až dva poleží a pak se uvidí. Pokud chci přijet, že můžu o víkedu, že budou vědět víc a podají mi informace. Sestra chodila do nemocnice denně na celé odpoledne a vždy jsme si volali, ona mi dala mamku k telefonu a tak jsem s ní každý den mohla mluvit.
Vše vypadalo, dobře, tak jsem se domluvila ve středu se svojí sestrou, že přijedu v pátek na celý víkend za mamkou.
Ve čtvrtek kolem poledne mě opět kontaktovala bratrova duše: "okamžitě volej do nemocnice, mamka umírá!!!!"
Vyděsila jsem se a okamžitě jsem volala do nemocnice. Doktorka, mi řekla, že maminka opravdu umírá, že jí selhávají orgány. Zlobila jsem se, že nám měli zavolat, že jsem za ní chtěla přijet a co když to nestihnu. Ptám se, když teď vyjedu, jaká je šance, že to stihnu, cesta bude trvat asi 3 - 4 hodiny. Doktorka řekla, že to neví, že to může být otázka minut až několika hodin...
Okamžitě jsem zavola svojí sestře, ať jede rychle do nemocnice, že mamka umírá a aby jí řekla, že co nejrychleji přijedu, ať na mne čeká. Okamžitě jsem sedla do auta, řídil syn, protože já bych to nezvládla. Každé půlhodiny jsem volala se svojí sestrou a ona mně dávala vždy mamku k telefonu, vždy jsme spolu chvilku mluvily, ale bylo slyšet, jak je to pro ni namáhavé, stále se ptala, za jak dlouho přijedu.
Konečně jsme byli v nemocnici. Byla jsem ráda, že jsem jí stihla ještě při životě a mohly jsme spolu být jestě více než hodinu, bylo vidět, že na nás čekala jen silou vůle, asi po půlhodině začala chvilkama upadat do agónie a chvilkama byla zase v pohodě a povídala si s náma.
Najednou se mamka začala modlit (mamka, která nás sama vedla tak, že modlení je nesmysl a podobně), podívaly jsme se se sestrou na sebe nechápavě, ale já jsem se začala modlit s ní.
Odříkaly jsme asi třikrát modlitbu a pak mamka říká: "už jsou tady taťka a bratr," řekla to tak, že nám bylo jasné, že musí odejít. Všichni jsme se s ní rozloučili, naposled jí dali pusu a maminka se spokojeným výrazem vydechla naposled.
Ještě tu noc se mi zjevila ve snu. Byla krásná, celá v bílém jako anděl, s ní tam byl nějaký muž, toho jsem neznala. Maminka mi říká: "Až tady! jsem se dozvěděla, jak vážně jsi nemocná a proto jsem přišla, abych tě vyléčila, dodám ti tolik energie, kolik potřebuješ k uzdravení a ještě víc, abys mohla léčit lidi, kteří to potřebují". Já jsem jí řekla, že to nejde vyléčit, kdyby to šlo, tak bych na tom byla lépe (v té době jsem měla již 2 roky rakovinu, ale mamince jsem to nikdy neřekla, nevěděl to vlastně nikdo z rodiny, jenom můj manžel).
Maminka mi přesto řekla, že uvidím a abych tomu věřila, ať podám tomu muži ruku, že to je to znamení, že jsem s ní mluvila. Nechápala jsem to, ale podala jsem mu ruku a stiskla jsem jen dva prsty (ten muž neměl malíček a prsteníček) - i v tom snu jsem se lekla. Mamka mi pak řekla, že nás má všechny moc ráda, že se nemáme bát, že už je jí dobře, usmála se a rozplynula se jako mlha.
Ráno jsem vstala a hned jsem to říkala švagrové, obě jsme se shodly, že se mi mohlo zdát o mamce z toho rozrušení, že zemřela, ale co ta ruka bez 2 prstů? Švagrová řekla, že je zvědavá, jak to s tím znamením s tou rukou mamka myslela a já samozřejmě taky.
Nicméně, po tom snu mi bylo 3 dny velmi špatně, měla jsem velké zdravotní potíže a říkala jsem si, tak to je můj konec, asi se to zhoršilo tím psychickým vyčerpáním. Po třech dnech se mi ulevilo, co ulevilo, já jsem se vzbudila plná energie a chuti do života. Bylo to divné, přitom jsem byla velmi smutná a srdíčko mě bolelo.
Přišel den pohřbu, ačkoliv v obřadní síni nebyly nikde otevřené dveře a nebyl žádný průvan, během obřadu se "rozevlály" mašle na dvou kyticích, které byly na katafalku, ano, byly to kytice od mojí sestry a ode mne, jinak se nehýbalo vůbec nic.
Hrála se písnička "Maminka" od Jakuba Smolíka a mi se zdálo, že ty mašle se pohybují v rytmu hudby. Věděla jsem, že maminka se přišla rozloučit.
Po obřadu jdou všichni přítomní rodině pozůstalých vyjádřit upřímnou soustrast a podávají každému z rodiny ruku. Ani jsem nevnímala, kdo je kdo, většinou jsem ty lidi neznala, byli to přátelé maminky. Najednou šok!!! Muž mě podal ruku a neměl ty dva prsty, jako ten v tom snu! V tu ránu jsem věděla, že mamka za mnou určitě byla a to byl ten důkaz, o kterém mluvila.
Po pohřbu za mnou přišla švagrová, které jsem to tehdy ráno řekla a říká mi: "ten jeden pán neměl ty dva prsty, no to je síla". Řekla jsem jí, že to měla mamka za ten důkaz, abych jí věřila. Pak ještě můj synovec mi přišel říct, jestli jsem si všimla těch mašlí, jak se pohybovaly v rytmu. Byla jsem ráda, že si toho ještě někdo všiml.
Za čtrnáct dní po pohřbu jsem šla na onkologii na vyšetření, po kterém se mělo rozhodnout, zda půjdu na operaci, nebo ne. Za týden přišly výsledky, byly negativní, doktorka mi řekla, že neví, jak je to možné, ale jsem zdravá, že příjdu už jenom na poslední kontrolu a už k nim nemusím chodit. Tak to byl pro mě šok!!!
Šla jsem domů a měla jsem chuť to vykřičet do celého světa, ale já jsem jenom řekla:
"Děkuji ti, maminko!!!..." a děkuji vám všem, naši strážní andělé, teď už vím, že jste...!!!

Duše se vracejí 4 (bohumila) T

25. října 2009 v 10:06 | Lia |  Mea fabula de
Duše se vracejí IV. Dnes vám na závěr napíši věci, které otřásly i se mnou.
Blížily se Velikonoce, bylo 3 týdny po pohřbu mého bratra, když mě jeho duše opět kontaktovala. Bylo asi deset večer a na mém psacím stole zašustily papíry. Nejprve jsem si myslela, že je to průvan, čekám, co bude dál a říkám: "jestli mám psát, tak to zopakuj!" V tu ránu se papír, který byl stočen do ruličky, úplně rozhoupal. Těchto kontaktů jsem se už nebála, ale přece jenom jsem se jim trochu bránila, protože jsem si tím stále nebyla jistá. Vzala jsem tedy tužku a papír, zapálila svíčku a začala:

Já: "Duše, jsi tady?"
Duše: "Ano."
Já: "Napiš mi, jak se jmenuješ, jsem ti říkala já?"
Duše napsala jméno a mě se ulevilo.
Já: "Co se děje, chceš se mnou mluvit, je ti smutno?"
Duše: "Můžeš mi splnit mé poslední přání?"
Já: "Samozřejmě a ráda, pokud budu schopna. Co pro tebe můžu udělat? Udělám cokoliv, můj brácho."
Duše: "Oslav velikonoce, jak se dřív slavily."
Já: "Ale já nevím, jak se dřív slavilo. Napiš mi, co mám konkrétně udělat!"
Duše: "Udělej poslední večeři, upeč maso na medu, pak si doma sedněte a prostři i pro mne, zapal svíčku o pomodli se za mne. Já pak projdu branou blaženosti."
Já: "Jakou branou blaženosti, co to je?"
Duše: "To ti nesmím říct, možná později. Uděláš to?"
Já: "Ano, nevím sice jak, neumím žádnou modlitbu."
Duše: "Děkuji, já pak za tebou příjdu..."

A byl konec, žádné další otázky a odpovědi. Byla jsem jak opařená, ale přesto jsem hned druhý den začala vše zjišťovat, nakonec se mi to podařilo a nadešel den poslední večeře. Maso na medu mělo náramnou chuť, to mě překvapilo. Nejhorší bylo, jak dostat rodinu ke stolu a při zapálené svíčce odříkat modlitbu. My všichni nevěřící!!
Nakonec se to podařilo asi díky tomu, že všichni se mnou soucítili, že to tak bolestně nesu, bez řečí zasedli ke stolu a přetrpěli to.
Po velikonocích mě přišla bratrova duše poděkovat. Napsal, že to bylo moc pěkné, že prošel bránou a že teď se bude učit ze svých chyb, které udělal. Znovu jsem mu řekla, že už si sama o sobě myslím, že nejsem normální a z těchto kontaktů mám strach. Ujistil mě, že se nemám čeho bát, že on je moc rád, že za mnou může chodit a povídat si. Nakonec mu vždy poděkuji a rozloučím se.
Pak následovalo mnoho dalších kontaktů, mezi nimi i několik, které mě konečně přesvědčily. Dále nebudu uvádět celou komunikaci, ale jen podstatné věci. Za 5 měsíců:

Já: "Nechápu jak může tělo letět vzduchem tak daleko (on ležel 16 m od přechodu), jak může jet v obci někdo tak rychle?" (uznávám, je to hloupá otázka, ale horší je odpověď)
Duše: "Už brzy to uvidíš a pak ti to bude jasné."
Já: "Ale já to nechci vidět, jen se sebe tak v duchu ptám a nemůžu pochopit, proč tady nejsi."
Duše: "Osudu se nevyhneš, můžu ti říct jen toto, dávej pozor na své myšlenky."
Ještě chvíli jsem ho prosila, aby něco udělal, že to nechci vidět ani zažít, nepodařilo se.

Uběhly další dva měsíce Jezdila jsem autem tak 20 kilometrů za hodinu, stachem bez sebe. Nic se nestalo, tak se mi začal život vracet do starých kolejí. Uběhl další měsíc, bylo ošklivé počasí, lilo jako z konve. Jela jsem nakoupit. Vyjedu před dům a v dálce, ve směru, kterým jsem chtěla jet, vidím auto. Bylo dost daleko na to, abych pohodlně vyjela, ale zafungoval asi 6. smysl, nebo něco, co mi řeklo: "klid, vždyť nikam nespěcháš." Čekala jsem tedy, než auto projede a teprve potom jsem vyjela. Jela jsem za tím autem asi 30 m, jeli jsme celkem pomalu díky počasí. Po 2 km vjíždíme do vesnice. V protisměru zastavil autobus na zastávce, za autobusem byl přechod. V tom to vidím, za autobusem vybíhají 2 děti, jedno najednou letí vzduchem, brzdím, dělá se mně tma před očima. Vybíhám z auta, dítě naštěstí žije, já mám šok. Kdyby mě něco neřeklo, že není kam spěchat, bylo by to moje auto, které by bylo první a to dítě bych asi srazila já. Díky Bohu!!!
Od té doby beru vše vážně, hlídám si i své myšlenky, abych k sobě nepřitahovala negativní věci, ale jsou věci, které vás ani ve snu nenapadnou a najednou se stanou a už to stačí k tomu, aby měl člověk ze života respekt. Aby děkoval za každé další ráno a radoval se i z maličkostí. Prostě, aby žil tak, aby vysílal kolem sebe jen pozitivní energii a sám byl veselý a pozitivní. Ještě jeden zážitek, který se pak stal, vám napíši příště.

Duše se vracejí 3 (bohumila) T

25. října 2009 v 10:01 | Lia |  Mea fabula de
Duše se vracejí III.
To, co se dělo po smrti mého bratra, nelze opravdu v pár článcích napsat tak, aby to nebylo vytržené z kontextu, i kdybych to psala jako seriál. Je toho hodně a bez všech souvislostí to nikdy nebude ono, proto jsem se rozhodla, že vám napíši jen několik zážitků a nakonec vám sdělím, jak se kontaktuji já s duší mého bratra a teď i s duší maminky.
Minule jsem skončila u automatického psaní, které jsem si psala s mým bratrem (teď už to vím, ale když jsem začala psát, nevěděla jsem, co se dozvím). Celá roztřesená jsem začala číst (lépe řečeno luštit) text, který mi sděloval "někdo, nebo něco". V té době jsem netušila, co se děje, jen jsem doufala, že se stane zázrak, že se snad dozvím, že bratr žije a všechno byl jenom zlý sen.
Bylo to asi 24 hodin po jeho smrti. Nejdříve jsem musela ty souvislé řady písmen (vše je malým písmem, velká písmena nebo konec věty nebyl nijak oddělen, ale to trvá stále) rozdělit na slova. Začala jsem je oddělovat svislou čarou a pak konečně text dával smysl.
Začala jsem číst: "Miluji Janičku, moje sluníčko, všechny vás moc miluji" (otázky jsem dávala nahlas a tužka, kterou jsem držela, psala dál)

Já: "Opravdu s tebou komunikuji?"
On: "Ano."
Já: "Mám strach, že to není možné?"
On: "Je to možné, ale nevím jak dlouho to půjde."
Já: "Je mi to moc líto, co se ti stalo a ta bolest, co jsi musel prožít."
On: "Nemusíš se bát, nebolelo to, já jsem nic necítil, ani nic neviděl, v ten moment jsem jen viděl, jak se k mému tělu sbíhají lidi a chvilku jsem nevěděl, co se to děje, jenom to, že je to moje tělo. Díval jsem se na to shora."
Já: "To se mi opravdu ulevilo. Ani s Janičkou jsi se nerozloučil, půjdeš za ní?"
On: "Ano, půjdu za ní."
Já: "Ještě mám dotaz. Napiš mi něco, co nevím a dá se to ověřit!"

Napsal mi odpověď, že jeho bývalá žena mu dluží úpis na nemovitost. Je pravda, že to jsem opravdu nevěděla a tak to pro mne byla záhada, kterou jsem si ověřila u švagrové před pohřbem a je to tak. Ještě jsem se ptala, jak ho mám příště zavolat, odpověděl mi a tím jsem se s ním pro tento den rozloučila. Bylo již po půlnoci a já jsem byla absolutně vyčerpaná.
Za 3 dny jsem jela ke švagrové na pohřeb. Večer jsme seděly spolu a vzpomínaly. Měla jsem s sebou ty papíry, ale nevěděla jsem, jak jí to mám říct, že bratr se mnou navázal kontakt. Řeč se stočila na Janičku, kterou můj bratr neskonale miloval. (A jenom michodem, k jeho smrti - 3 dny před nehodou, mě volal, že má stísněný pocit, že ho něco "svírá na hrudi", že má strach, že neuvidí Janičku vyrůstat). Přesvědčovala jsem ho, že je to nesmysl, že nemá na to myslet a jak to přišlo, tak to zase zmizí. On mi odporoval a říkal, že to prostě cítí.!!!!
Jeho žena mi při tom hovoru o Janičce najednou řekla: Představ si, že Janička předevčírem za mnou doběhla z pokojíčku, bylo asi 7 večer a říkala mi, že za ní byl tatínek, že jí přišel říct, že musel umřít a už nepříjde. Ona jí na to řekla, že to není pravda, že tatínek je jenom v nemocnici, že tam bude dlouho, ale pak zase příjde. Janička začala velice plakat, že jí máma nevěří a pořád opakovala: "Byl tady a říkal mi to teď, říkal, že umřel, je to pravda!" Nezbylo, než abych s ní souhlasila, aby se Janička uklidnila.Tato zpráva jenom potvrdila to, co já jsem již věděla z toho textu, že bratr za ní půjde. Je pravda, že před Janičkou se o té tragédii nesmělo mluvit, protože na tatínkovi hrozně lpěla a jelikož byla už tenkrát velice chytrá, všichni jsme měli strach, jak se s tím vyrovná, až se to jednou dozví. Od té doby se Janička občas zadívala do jednoho místa (jako by se na někoho dívala) a usmívala se přitom. V tu dobu nevnímá nic kolem sebe a musí se na ni několikrát zavolat, aby se vrátila do reality.
Po dvou měsících se koupala na dvoře v malém nafukovacím bazénku, řádila, skákala do vody a najednou se zarazila, podívala se stranou, jakoby na někoho volala: "Vidíš, jak umím už plavat, to je ten bazének, cos mi koupil v loni ve špáru (nákupní centrum). Díváš se? Tak se dívej!"
Janička má spoustu těchto kontaktů a bere to už samozřejmě. Říkala, že tatínek stojí každé ráno u postýlky, když se probudí a říká jí: "Kdo to tady spinká?" Taky říkala, že tatínek za ní chodí každý den, někdy ji něco říká, někdy se na ni jenom dívá a večer jde nahoru.

Říkala jsem jí: "Kdybych tak věděla, jak to nahoře vypadá?"
A Janička mi říká: "Ty to, teto, nevíš?
Já: "Nevím."
Janička: "A chceš to vědět?"
Já: "To víš, že bych to chtěla vědět, abych věděla, jak se tam má tvůj tatínek.
Janička: "Tak já ti to řeknu, já jsem tam už byla a tatínek se tam má moc dobře, nemusíš se bát. Je tam krásně, ani teplo, ani zima, nejsou tam bouřky, tam totiž nikdy neprší."
Já: "A jsou tam nějaké domy?"
Janička: "Ano, ale hezčí."
Já: "Jak hezčí?"
Janička: "No, nevím, ale jsou čisťoučké, všude je krásně čisťoučko."

Tvářila jsem se, že je úplně normální o tom mluvit, ale měla jsem téměř šok. Dítě si toto prostě nevymyslí ve 3 letech. To jsou její slova, je velmi výřečná. Mohla bych toho napsat ještě hodně, ale to o Janičce stačí.
Tak co říkáte, existuje duše i po smrti? Existuje nějaký paralelní svět?

Duše se vracejí 2 (bohumila) T

25. října 2009 v 9:55 | Lia |  Mea fabula de
Duše se vracejí II. Nedávno jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o to, co se děje v mé blízkosti a napsala jsem vám, čím to vše začalo, proč jsem se začala zamýšlet nad existencí duše. Ano, byla to dvouletá Janička se svou šokující zprávou, kterou jsem vám popsala v příběhu "Duše se vracejí". Od té doby se toho stalo velmi mnoho a zde není místo napsat souvisle delší příběh, proto bude na pokračování.

Na mé návštěvě, když Janička odpovídala na moje otázky, jsme s její maminkou (mojí švagrovou) ještě chvilku vedly řeči o tom, jestli je něco takového možné, aby se duše vracely, ale pak jsme toho nechali, protože přišel do kuchyně Janiččin táta (můj bratr - nevěřící Tomáš a zartvrzelý realista) a řekl, ať toho necháme, že jsou to jenom nesmysly a že už se o tom nechce bavit. Tím se hovor o duších ukončil, já jsem odjela domů (300 km) a na celou záležitost jsme všichni pozapomněli.
Přesně za rok se stala tragédie, tatínek Janičky zemřel vinou nezodpovědného řidiče na místě dopravní nehody. Byl to obrovský šok, pro mne to byla nepřekonatelná ztráta, ze které se vzpamatovávám dodnes (měli jsme se moc rádi a fungovalo mezi námi něco jako telepatie, navzájem jsme si volali vždy, když jeden z nás cítil, že se něco s tím druhým děje, že potřebuje povzbudit, poradit a podobně, něco jako 6.smysl). Absolutně jsem se psychicky zhroutila a celý den jsem proplakala. Večer se mi začalo ulevovat a měla jsem pocit, že můj bratr (jeho duše) je v mé blízkosti. Začala jsem k "němu" mluvit a připadala jsem si jako blázen, ale něco bylo silnější a "donutilo mě", abych si vzala papír a tužku. Nechápala jsem, ale udělala to. Něco jsem o automatickém psaní někde četla, ale můj názor na to byl, že si to jenom lidi vymýšlejí, aby byli zajímaví.
Položila jsem tužku na papír a čekala, co se bude dít. Mimo jiné jsem se nahlas ptala, co mám dělat a tak podobně. Za chvilku se tužka pohnula, trochu mě zamrazilo, ale držela jsem ji dál a zírala jsem, co se to na ten papír píše. V průběhu psaní jsem nemohla slova přečíst, protože se psalo vše dohromady jako slovo bez konce, na konci listu jsem musela rychle dávat ruku opět na začálek "nového řádku" (jinak bych psala po stole), byly to spíše "Tatry" než rovné řádky. Teprve až psaní skončilo, začala jsem luštit, co mě bratrova duše píše a bylo to opravdu šokující.
Pak se dělo a děje dál spousta věcí mě i Janičce, ale to vám napíši postupně, protože toho je již na nějakou pořádnou knihu. Uvažuji o tom, že bych knihu napsala, protože dnes již vím částečně, jak vše funguje.
Přišla hrozná úleva, ale ta nejistota tam stále byla až do smrti mojí maminky, která nedávno zemřela a spousta věcí se mi potvrdila a objasnila, když jsem s ní byla v posledních hodinách jejího života, až do posledního vydechnutí. Můj manžel a dva dospělí synové si o mě myslí své, když věřím, že duše existuje. Toto téma je tedy u nás tabu, protože záhadné věci se dějí u nás doma, jenom mě již od doby, kdy jsem "přežila vlastní smrt" v roce 1983, ale to byly úplně jiné záhady a neuvěřitelné věci, které jsem prožívala, začala jsem mít léčitelské schopnosti apod...
Napište mi prosím, jestli by vás taková kniha zajímala a jestli má cenu o tom přemýšlet. Na stránkách tohoto typu jsem poprvé a jsem ráda, že čtu vaše příběhy a konečně vím, že nejsem sama komu se dějí tyto věci. Dřív mě ani nenapadlo, že na internetu jsou takové a podobné stránky, protože mám internet teprve pár dnů. Děkuji za ně a všem, kteří se zde svěřují a píší o věcech mezi nebem a zemí.

Budu se snažit napsat postupně alespoň stručně, co se dělo dál a co vše jsem se dozvěděla a nadále se dozvídám. Budu své příspěvky číslovat, abyste věděli, jak jdou chronologicky za sebou.
Snad je zde budete nacházet a budou vám pomáhat chápat, jak to je a co se děje po naší smrti.

T=true

Duše se vracejí (bohumila) T

25. října 2009 v 9:51 | Lia |  Mea fabula de
Před třemi lety mi telefonoval můj bratr, že jeho dvouletá dcera Janička (velmi chytrá a výřečná) již v té době tvrdí, že není jejich, ale že je tady jenom na návštěvě. Nikdo z nás se o toto nikdy nezajímal, ale fakt je, že se o tomto tématu nikdy v jejím okolí nemluvilo, proto byli její rodiče vyvedeni z míry a tvrdili, že si vymýšlí.
Já jsem se taky o duše nikdy nezajímala, ale asi za dva měsíce jsem byla na návštěvě u svého bratra a hrála jsem si s Janičkou. Nehrála si s panenkou, ale ukazovala mi, jak umí poznávat čísla a písmenka. Byla jsem dost překvapená, protože jí bylo teprve 2 roky a dva měsíce. Byla zabrána do své činnosti a tak jsem jí jen tak mimoděk začala dávat otázky na téma jejího pobytu zde v této rodině. Odpovídala bez rozmýšlení a nezvedla ani hlavu od svých písmenek. Rozhovor se odehrával takto:

otázka: "Janičko, tatínek mi říkal, že nejsi jejich, že jsi tady jenom na návštěvě?"
Janička: "Ano, já jsem tady na návštěvě."
otázka: "Jak dlouho tady budeš?"
Janička: "To ještě nevím."
otázka: "Jak jsi se sem dostala?"
Janička: "Přiletěla jsem."
otázka: "Jak jsi přiletěla?"
Janička: "S Ježíškem."
otázka: "Ale jak jsi letěla? Letadlem?"
Janička: Smích... "Ne letadlem, teto. Jenom tak, jak ptáček s Ježíškem."
otázka: "Dobře Jani a kde tedy bydlíš?"
Janička: "Tam nahoře." A ukazuje prstem nahoru.
otázka: "Máte tam nahoře hračky?"
Janička: "Ano, máme."
otázka: "Jaké hračky tam máte?"
Janička: "Černé."
otázka: "A líbí se ti tyto hračky tady?"
Janička: "Ano, mají krásné barvičky."
otázka: "Řekneš mi, jak to tam nahoře vypadá?"
Janička: "Teď ne."

Janička odběhla, ale její maminka, která nás poslouchala, byla z toho úplně vedle.

Zvláštní člověk (magdalena001) T

25. října 2009 v 9:46 | Lia |  Mea fabula de
Zvláštní člověk
V poslední době se množí názory na to, že je možné, ba přímo pravděpodobné, že mezi námi jsou inkarnovaní andělé nebo astrální bytosti. Upřímně, nevím, co si o tom myslet a zůstávám dost rezervovaná vůči všem možným andělským kultům.

Nicméně vím o člověku, o kterém nevím, kam ho zařadit nebo co je přesně zač. Je to žena, krásná tak, jak bývají modelky po několikahodinové práci vizážistů a retušérů na prvních stránkách a není to prvoplánová krása, je to oduševnělý inteligentní půvab. Své vlasy má středně blond, ale udržuje si je zářivě plavé, skoro do platinova, je to pro ni hodně důležité, stejně, jako jejich délka. Pleť má alabastrově bledou a ačkoliv má již 35 let, neprojevuje se na ní stárnutí, aniž by se o to nějak výrazně snažila, nikdo jí nehádá víc, než 25 let. NEMÁ vrásky!!! Má krásně průzračně zelenavé oči a když se na Vás dívá, buď jsou laskavé tak, že máte dojem, že jste zaplaveni láskou anebo pokud někoho soudí, ten dotyčný by se nejradši někam zavrtal. A to se přitom nedívá nějak ošklivě, jen je to hodně pronikavý pohled. Strašně dobře se vžívá do druhých lidí, umí poradit, pomoct. Chápe druhé a je zásadová. Nikdy v životě se neopila, je věrná jedinému muži, se kterým je 17 let vdaná a nikdy nikoho jiného neměla.

Od svých 16 let ji na životní cestě doprovází podobný člověk, se kterým se setkala při konverzi na katolickou víru a tato žena má stejné vlastnosti vnější i vnitřní: má 41 let, vypadá stěží na 30, světlé vlasy i oči. Stala se křestní i biřmovací kmotrou této ženy, i její svědkyní na svatbě. Zůstala svobodná a nikdy nespala s žádným mužem. Vyučuje náboženství. Obě tyto ženy prodělaly vážná onemocnění, podle lékařů a všech tabulek již neměly žít. Přesto jsou stále tady, jsou krásné a dobré a přináší lidem do života pomoc a klid, přes všechny devastující procesy v jejich tělech jsou usměvavé a mladistvé. V životě na ně byly nakládány velká břemena - vydržely. Teď rozdávají sílu druhým.

Pořád o tom přemýšlím, zejména o tom, že by se zde měly inkarnovat určití jedinci, kteří by nám měli pomoci v roce 2012. Myslím, že právě tyhle dvě by mohly být zástupkyněmi těchto bytostí, ale nechci si nic namlouvat ani vymýšlet.

Proto se ptám tady: co si o tom myslíte? Jde to nějak poznat? Někdy se na něco zeptám a kamarádka odpoví tak strašně záhadně a moudře a přitom logicky a v očích má laskavé světýlka. Když byla u jedné léčitelky, její pes si před ní lehl na záda a nechal se hladit a paní říkala: to není možné, to jsem ještě neviděla!!! Dítě, které bez ustání plakalo, když ho jeho babička přinesla do pracovního kolektivu, aby ho ukázala, když uvidělo kamarádku, zmlklo, usmívalo se a natahovalo po ní ruce.

Hodně lidí, kteří ji v životě potkali, ji automaticky oslovují: andílku - a nemyslí to jako lichotku. Angažuje se i v humanitární oblasti a byla pomáhat lidem přímo ve válečných zónách, aniž by se bála o svůj život a zranění lidé se tam u ní zklidnili a mnoho říkalo: když jsme ji viděli, úplně jsme ztratili strach.

Mnohokrát zachránila život lidem jenom tím, že byla pozorná: když pracovala jako zdravotnický pracovník, všímala si víc, než ti druzí. Když je v její blízkosti jakékoliv dítě, i když si povídá s vámi, automaticky zakrývá dlaněmi ostré hrany, odsunuje hrnky s horkou kávou, přidržuje děti za kšandy atd.- to často nedělají ani vlastní matky.

Myslíte, že mám to štěstí, že je v mé blízkosti nějaká světelná bytost anebo je to jenom souhra náhod? Pořád o tom pod vlivem článků přemýšlím. A pokud je u mne, tak proč? Je to pro mne druh milosti či ochrany?

T = true

Strašidelná chalupa (vladimír) T

25. října 2009 v 9:27 | Lia |  Mea fabula de

Strašidelná chalupa

Tento příběh je opravdu velice čerstvý a přihodil se mé osobě před několika dny, ještě jsem plný dojmů. S jedním známým se občas bavíme na téma "prapodivných jevů" a ten mi asi před týdnem řekl, že jeho nevlastní bratranec, se kterým se vídává jen zřídka, vlastní chalupu a na té chalupě se prý dějí dost zvláštní věci. To se můj známý od onoho bratrance dozvěděl až nedávno na jedné rodinné oslavě. Známý mě řekl, že by nám jeho bratranec chalupu i půjčil, když bychom mu tam na oplátku třeba posekali trávník nebo koupili dobrou láhvinku něčeho ostřejšího a já jsem ihned souhlasil.

Koupili jsme tedy majiteli nemovitosti láhev dobrého pití (sekat trávu se nám totiž nechtělo) a těšili se na zajímavé dva dny. Den před odjezdem mě ale telefonovala známého manželka, že zřejmě z chystaného pobytu sejde, protože známý prodělal epileptický záchvat. To by zas nebylo nic moc vážné, on se z každého takového záchvatu zpravidla rychle vzpamatuje a během několika mála hodin je úplně fit, ale tentokrát si moc ošklivě pokousal jazyk a na cestu se prostě necítil. Já jsem se ale nocování na té chalupě vzdát rozhodně nechtěl, a to i za cenu, že tam vyrazím úplně sám. Zašel jsem si tedy ke známému pro klíče, abych hned druhý den ráno vyrazil. Večer před odjezdem jsem sice všechno dost ze všech stran zvažoval, ale jak se říká "ráno moudřejší večera". To ráno sice bylo deštivé, ale strach ani nic podobného jsem necítil. Na místo (jedna středně velká západočeská obec) mě dovezla svým autem kamarádka, která pak pokračovala dál a já stanul před onou chalupou - ačkoliv chalupa, to zní dosti skromně, jedná se o bývalý statek střední velikosti, velmi hezký a velmi rozlehlý a hlavně skvěle udržovaný.

Ještě jsem se vlastně ani nezmínil k jakým jevům má vlastně na té chalupě docházet. Nikdo z rodiny bratrance mého známého, který je jejím majitelem ani žádná z jeho návštěv prý NIKDY nevydržela po celou noc v podkroví té stavby. Napřed jsou tam prý slyšet hlasité kroky, samy od sebe se rozsvědcejí nebo zhasínají elektrická světla a pokud odvážlivec vydrží o něco déle, tak se prý setká se babiznou, která má výraz v obličeji tak hrozný, že každý raději podkrovní prostory neprodleně vyklízí a prchá do přízemí (zde prý naopak nikdy k žádným podivným jevům nedošlo). Po příjezdu na chalupu jsem tedy ihned zamířil do podkroví (musím říct, že moc pěkně zařízeného) a zde si v jedné ze tří místností (v ložnici) rozbalil své věci. Musím říci, že ačkoliv bylo teprve dopoledne, necítil jsem se tam nijak zvlášť příjemně - měl jsem stísněný pocit a začala na mě padat těžká deprese. Prostory jsem tedy opustil a sešel nejprve do přízemí a pak na zahradu, kde jsem se už cítil skvěle, vše negativní ze mě doslova během pár vteřin spadlo. Den jsem strávil procházkami po okolí (ačkoliv čas od času pršelo) a četbou, párkrát jsem si zašel pro nějaké ze svých věcí do podkroví (opět hnusný pocit) a okolo osmé hodiny večer jsem se rozhodl už DEFINITIVNĚ přesídlit nahoru, ač se mě zrovna moc nechtělo. Bylo ještě světlo, ale nahoře bylo všechno hrozně tiché a temné - člověk by řekl HUSTÉ. Četl jsem si knihu a jak se stmívalo, tak jsem měl čím dál nepříjemnější pocit, přecházelo to ve strach a hrůzu. V nesnesitelnou a nepřekonatelnou hrůzu. Dopadlo to tak, že jsem už okolo půl desáté s knihou v ruce bral schody po dvou do přízemí, a to jsem se vlastně s ničím konkrétním nesetkal. Nevyhnalo mě nic hmatatelně děsivého, jen hrůza... Dole v přízemí jsem se cítil už úplně jinak. Otevřel jsem si lahev dobrého vína a k ní knihu - strach a hrůza, to vše bylo pryč. Krátce po jedenácté jsem zhasl a usnul, s tím, že ještě něco prožiji jsem nepočítal. Stejně tak jsem ale nepočítal, že bych se snad vracel do podkroví, tak hladový setkání s něčím tajemným jsem už nebyl.

Vzbudil jsem se o víc než hodinu později. Můj mobilní telefon ukazoval 00:17 (to si pamatuji) a vzbudil mě rámus, který přicházel z podkrovních prostor nademnou. Rány, těžké kroky, mlácení dveřmi a nakonec ještě kroky po schodišti směrem do přízemí. Vše bylo setsakramentsky reálné, žádný sen ani halucinace (vína jsem vypil 2xdvě deci). K tomu všemu se přidala hrůza, stejna hrůza kterou jsem před pár hodinami zažíval sám v podkroví. Usnout nešlo, tak jsem vstal rozsvítil skoro všechna světla, načež ten kravál i kroky ustaly. Do podkroví jsem se pochopitelně podívat nešel. Celý zbytek noci jsem strávil v rozsvícené místnosti u zapnutého televizoru, párkrát jsem měl pocit, že z místností nademnou slyším zase kroky, už jsem uvažoval i o možnosti si jednoduše zavolat taxi a nechat se odvézt (za nemalý peníz) domů. Nakonec jsem do rána vydržel a prvním raním autobusem obec opustil s tím, že mě tam už nikdy neuvidí. Své zážitky jsem říkal známému i jeho nevlastnímu bratranci. Ten vyprávěl jak po koupi od podivínských sourozenců chalupu pracně zrekonstruoval, investoval do ní fůru peněz. Pak ji začal se svojí rodinou obývat. Podkroví krásně zařídili, ale během prvního roku tam prakticky nikdy nikdo nenocoval až pak jedna jejich známá co zde byla na návštěvě a která odsud s hrůzou utekla. Pak to zkoušel bratr se svojí ženou a spousta jejich kamarádů - nikdo do rána nevydržel. Většina uprachla hned potom co je obklopil pocit hrůzy nebo zaslechli první kroky. Známého nevlastní bratranec se ale opakovaně setkal s onou hrůznou babicí. Prý měla v obličeji strašný výraz (on ho popisoval slovem DIVOKÝ) a tu prý viděla i jeho žena a pár známých. Občas prý v noci z podkroví slyší dupání a kroky na schodech, ne však v intenzitě jakou jsem zažil já. Možná jsem svou bezdůvodnou zvědavostí jisté síly nebo bytosti rozlobil. V takových případech je třeba trocha pokory a ne si za "strašením" či "záhadami" jezdit jako za zábavou do cirkusu. Známého bratranec říkal, že pokaždé, když zkoušel nahoře přenocovat měl pocit, že musí pryč jinak by se mohlo něco hrozného stát. Totéž jsem cítil i já a je zřejmě dobře, že nikdo z nás nedostál svému předsevzetí zde zůstat až do svítání.

Autor: vladimír

T = true


Plavba (Lia & Cry Spa)

23. října 2009 v 18:10 | Lia |  Mea poesis
V zuřivosti strhávám plakát ze zdi
Díra tam zůstává velká dosti
Stejná díra teď je v mém srdci
Šeptám do prázdnoty: kde jsi?
Zadívám se na tu šedou hromádku
U toho mi myšlenky běží pozpátku
To co jsme spolu zažili
Tolik let prožili
Hravou mi projede pohrdání
A hned vstoupí smutek za ní
Myslím na něj, proč mi to udělal?
Copak nestačilo co všechno mi předtím vzal?
On byl pro mě vše, já byla slepá
Ted jeho fotky spaluji slaná slza stéká
Ta krutá pravda, ta mě vážně leká
Nesnáším uspěchanost moderní doby
Chci jenom snít, ne opouštět hroby
Možná by bylo lepší být duchem
Nemyslet, jen plout vzduchem
Koupím si vstupenku na věčnou plavbu
Lepší nic nevědět než znát pravdu
Pravda, ta bolí
Víc než rána holí
Je jak středověké mučení
Bezbranným člověkem tě učiní
Stane se z tebe nesvéprávná troska
A nezůstane ti ani kousek mozka…
Lia & Cry Spa

Doba - noční můra (Lia)

23. října 2009 v 17:51 | Lia |  Mea poesis
http://archiv.radio.cz/pictures/grafik/cigarety2.jpg
Padám jak motýl bez křídel
Vůně snů se pomalu line
dívám se na haldu zubožených těl
důvod spánku mě dokonale mine
V zuřivosti trhám plakát ze zdi
Vzduch se šíří vírem
Noc je ta co se ráda mstí
Plní oči klidem
Mysl stoupá do hlubin říše
Zároveň tam trpí
Vstupuji do neznámé chýše
Nezletilých dětí
Svoje postavení si chtějí upevnit
Mají touhu ničit
Rozbité sklo zatemnit
Všechno jinak líčit
Připadám si mezi nima jak
ve vězení
Jak v obráceném štěstí
Proč jsem se nenaučila mizení
Div nedají mi pěstí
Nesnáším tuhle dobu uspěchanou
Má příliš mnoho tajemství
Zuboženým lanem zpřevázanou
Chci plout lodí za štěstím
Lia (webmiss)

Krvavá růže (FrozeN)

23. října 2009 v 17:15 | Lia |  Mea poesis
Slyšela jsem hlasy
říkaly mi,že to nesmím vzdát.
Prý nesmím vrátit zpět ty časy
to co jsem dávala mi musí od zpět dát.

Slyšela jsem kroky
nutily mě,abych šla stále dál.
Celé měsíce a celé roky
pravdu nikdo nepoznal.

Viděla jsem stíny
tiše se míhaly ve světle svíce.
Dobří stali se zlými
Kdo měl moc,chtěl stále více.

Cítila jsem tlukot mého srdce
Pohár přetéká
už vidím začátek mého konce
zrdcadlo se na kusy rozlétá.

Bojovala jsem za lásku a čest
pojednou zhasla světla.
Z růže stal se vřes
neviditelná ruka mě z prachu zvedla.

Až uvidím jeho krev téct
navždy se rozloučím.
Vybrala jsem si jednu z mnoha cest
a sama jí dokončím.

FrozeN

Apokalyptikum (petříček)

23. října 2009 v 17:11 | Lia |  Mea poesis
Pach smrti letí líně tmou,
tuším skutečnost neblahou,
když slyším šepot za mlhou...

...Vstávejte lidé, mrtví jdou.

Rvou svými těly mlhy stěnu,
pod ústy zaschlou krve pěnu,
je jich snad tisíc, možná víc,
mrtvolným tempem jdou mi vstříc,
husí kůže mi naskočí,
jak na mě hledí bez očí
a praví ústy bezzubými:
"Bratře, vítej mezi svými."

V té hrůze dávám Bohu slib,
náhle se v dáli vztyčil hřib,
vidím v něm Kristův svatý kříž,
rychlostí světla je blíž a blíž
a z nebe zní ukrutný smích:
"Smyji z tebe tvůj těžký hřích,"
jen chvilku cítím prudký žár,
pak tělo ztrácí lidský tvar.

Tu pohltil mě mrtvých dav,
zas přibyl posel božích zpráv
a ač mám pouhé cáry z bot,
vyrážím s nimi na pochod,
kde svorně zníme šepotem...

...Vstávejte, lidé, my už jdem!

petříček

Toe postě dokonalost xD

Zpřízněná duše (Lia)

23. října 2009 v 16:29 | Lia |  Mea poesis
Lidi nechápou smysl mého života
Věří jen tomu, čemu věřit chtějí
moje krvavé srdce ale vede dobrota
moje existence je podobna její
blíží se ke mně vždy když oči zavřu
když její přítomnost mě vyláká z hrobu
sevře se mi hrdlo a potichu zařvu
musel jsem čekat předlouhou dobu
Studený déšť vede mou mysl k tobě
Toužím po tom poznat tvoji tvář
Chci tě spatřit v temné róbě
Pomalu nad tebou vidím zář
Jsi pro mě slunce ale přitom tak tajná
Nemáš strach jako jiní
Vede tě tvá duše oddaná
To oni jsou tomu vinni
Můžou za tvé dávné utrpení
Vlasy jsi měla smáčené od krve, slzy
Nežádala jsi nic víc než pochopení
Tušila si že konec přijde brzy
To co si přeješ se odteď vždy splní
Chci se pomstít za tvou ztrátu
Chci jim ukázat muka a utrpení
Chci aby poznali věčnou tmu
Jdu k tobě opatrně a tišše
Na nich si nakrmím dnešní žízeň
Tam dole je čeká ten výše
Třeba si tím získám tvou přízeň….
Lia (webmiss)

Vyznání upíra (Charibeja)

23. října 2009 v 15:56 | Lia |  Mea poesis
Je krásná...naprosto mě dostala. Kouzelná....

Nevěsta a kat (Pangasius)

23. října 2009 v 15:53 | Lia |  Mea poesis
V bolestech byla zrozena,
držela hořkou blaženost,
vášnivou láskou zhrzena,
upadla katu na milost...

Prosila marně, plakala,
chroptěla nelidským stenem,
krkavce vrány lákala,
když ruce omotal jí lanem....

Výkřikem hrdlo staženo,
poslední záchvěv bezmála,
tělo je na kůl vraženo,
duše se v peklo propadla...

Pangasius

Ztracený (Lia)

23. října 2009 v 15:09 | Lia |  Mea poesis
V tajemném lese duch se v mlze nese
Kap..kap…slyším vodu co uhání v řece
Sužuje mě bolest a strach
Nevidím nic už ani ten prach
V tvých očích se zablýsklo zklamání
Možná je to taky pouhé přiznání
Chce se ti doznat ze všech těch hříchů
Nikdy ale v sobě nepotlačíš pýchu
Provází tě celý život tvůj
Nemá cenu na tebe znovu křičet stůj
Stejně vím že mi nevěříš
Když tady tak přede mnou stojíš
Kap..kap..ted to není voda
Možná to ze mě kape svoboda
Kterou budu mít bez tebe
Tak co, jak se těšíš na nebe?
Zklamal jsi jak anděl padlý
Růže od tebe už dávno zvadly
A s nimi i naděje zvadla
S tebou do pekla navždycky padla
Bloudíš věčnou temnotou
Blázníš tou samotou
To je to co si zasloužíš
Nic lepšího to nebude, víš?
V rukou jsi svůj osud měl
Je to tak dávno že už jsi zapomněl
Teď tady čekáš a bloudíš
Na lidi svůj strach pouštíš
Já varovala tě jako rodič
Jsi jak ale zla budič
Nechci s tebou nic víc mít
To radši budu donekonečna snít
A ty si tady můžeš napospas bdít…
autor: Lia (webmiss)

Aura

23. října 2009 v 12:31 | Lia |  Veritas
Trenink videni aury
napsano Robertem Brucem
volne prelozeno SNOPem



Tento clanek prinasi novodoby pohled na problematiku aury - co to je, z ceho to vznika a ukazuje ctenari, jak se nauzit jejimu videni. Videni aury neni zdaleka tak slozite, jak by se mohlo zdat, jestlize ovsem na to jdete fikane. Toto by mela byt podrobna prirucka, co to ono "fikane" znamena. Zacneme kupodivu od nejjednodussich veci, jako je videni aury jednotlivych barev, a budeme postupovat vzhuru, po malych krocich, az k mnohem zajimavejsim vecem, jako je lidska aura.
Aura je nejlepe (:-)) viditelna cast subtilnich energetickych procesu, probihajicich uvnitr kterehokoli fyzickeho objektu. Kazda hmota ma nejakou auru - i ten kamen, co stoji opodal - ale je nechutne nezajimava, ve srovnani s mamivou hrou barev v aure lidske. Aura vyzaruje ze vsech hmotnych objektu, zivych sil a barev, stejne jako i z jinych zdroju energie.


Význam astrálního cestování

23. října 2009 v 12:27 | Lia |  Veritas
O povaze a významu astrálního cestování ve věcech hledání

Astrální cestování, dnes mezi lidmi zabývajícími se paranormálními schopnostmi člověka určitě ne cizí pojem. Naopak, řekl bych, vyniká značně do popředí mezi ostatními odvětvími esoterního zájmu. Čím to, že právě tato schopnost láká současného člověka stále více, aby se pouštěl do testování možností, které se mu nabízejí po přečtení mnoha článků na internetu a knih od údajných zkušených astrálních cestovatelů?

Birdova technika LD

23. října 2009 v 12:24 | Lia |  Praxis
Občas na ní narazíte a vlastně se také popisuje v MILD technice od S. La Bergeho , ale myslí, že její znovu uvedení a připomenutí její důležitosti pomůže ostatním uvědomit si, jak efektivní skutečně je.
tady to je ………………………………………………….

Krok 6 - LD

23. října 2009 v 12:20 | Lia |  Praxis
Krok VI - Využití pozornosti ve snech
Tento poslední krok je poměrně jednoduchý a podobný předchozím, a pro jeho jednoduchost nebudete mít problém vtělit jej do vašeho denního režimu. Ale než budeme pokračovat, zkontrolujme to, co byste teď měli umět. V tomto bodě byste měli mít zvládnutou mentální přípravu, měli byste zlepšovat snovou paměť a pravidelně vést svůj deník. Důkladněji se seznamujete se svými sny, sledujete snové značky a trénujete svoji pozornost meditací a prováděním testů reality.

Krok 5 - LD

23. října 2009 v 12:19 | Lia |  Praxis
Krok V - dosáhnutí pozornosti při bdělém vědomí
Tento krok je sám námětem spousty knih. Jde o samostatnou metodu, ale v kombinaci s ostatními kroky je to optimální cesta, jak se naučit lucidní snění. Ve skutečnosti je celý proces vedoucí k LD závislý na vytrénování vaší pozornosti. Důležité je zvýšit vaši běžnou pozornost a následně těžit z tohoto zlepšení i ve stavu snové pozornosti. Jestliže jste více bdělí po celý den, stanete se bdělejšími i při snění.

Krok 4 - LD

23. října 2009 v 12:17 | Lia |  Praxis
Krok IV - Důvěrně se obeznamte se svými sny

Krok 3 - LD

23. října 2009 v 12:15 | Lia |  Praxis
Krok III - Snový deník

Krok 2 - LD

23. října 2009 v 12:13 | Lia |  Praxis
Krok II - Zlepšení snové paměti
Jak už bylo řečeno, pokud si nepamatujete dobře své sny, je mnohem těžší dosáhnout LD. Možná jste jedním z těch šťastlivců, kteří si pamatují mnoho snů, ale pokud ne, neztrácejte odvahu. Existuje mnoho vyzkoušených a ověřených metod pro rozvíjení vaší snové paměti. K dispozici je tolik efektivních technik, že můžete počítat s výrazným zlepšením po několika týdnech praxe. Pro začátek: skutečně si chcete pamatovat své sny ? Je možné, že podvědomě blokujete svoji snovou paměť, protože se bojíte toho, s čím byste se setkali ? Tohle jsou důležité otázky, na které byste si měli odpovědět. Buďte k sobě upřímní. Zlepšování snové paměti by mělo být jednou z vašich priorit. Poté, co zodpovíte na výše uvedené otázky, stačí pouze včlenit následující techniky do vašeho ranního rozvrhu.

Manuál lucidního snění

23. října 2009 v 12:11 | Lia |  Praxis
Šest základních kroků - stručný manuál lucidního snění
Existuje mnoho technik a metod, které můžete použít pro vyvolání lucidního snění (dále užívám termínu LD jako všeobecně známou zkratku slova lucid dreaming). Téměř všechny jsou založeny na určitém základním postupu. Rozložil jsem tento postup do šesti kroků. Jakmile si je osvojíte a budete je praktikovat, je pouze záležitostí času, než zažijete svůj první LD.

Lucidní snění

23. října 2009 v 12:07 | Lia |  Veritas

Co je to lucidní snění

Lucidní snění znamená vědomě snít. Co to znamená v praxi?

Monroeova technika astrální projekce

23. října 2009 v 12:03 | Lia |  Praxis
Monroeova technika astrální projekce

Poznámka: Po prostudování mnoha metod Astrální Projekce jsem zjistil, že tato je nejsnažší. Monroe naučí tyto techniky během týdne, ale mohou být snadno zvládnuty v jediném dni, s náležitým zanícením. Cítím, že tato technika je kvalitnější než jiné, neboť nevyžaduje intenzívní vizualizaci, kterou mnoho lidí nezvládá. Užij si ji!


Jiné metody astrálního cestování

23. října 2009 v 11:59 | Lia |  Praxis

Jiné metody astrálního cestování

Rozhodla jsem se zde uvést i jiné možnosti, jak opustit své fyzické tělo při astrálním cestování, pro mnohé z vás třeba i jednodušší...


Astrální cestování pro vysoce pokročilé

23. října 2009 v 11:50 | Lia |  Praxis

Astrální cestování pro ještě pokročilejší

Výpravy do jiných světů
Nyní, když si při astrálním cestování již důvěřujete a cítíte se uvolnění, nadešel čas vydat se na průzkum do jiných světů. Vzpomeňte si na období, které vás nejvíce fascinovalo. Pečlivě rozvažte kam se chcete vydat a proč.

Astrální cestování pro pokročilé

23. října 2009 v 11:46 | Lia |  Praxis
Astrální cestování pro pokročilé
Předpokládám, že od vašeho prvního mimotělního zážitku uběhlo už alespoň dvacet čtyři hodin. Pravděpodobně vás ještě neopustilo nadšení z toho, že jste to dokázali a chcete to zkusit znovu. Tentokrát si dobře rozmyslete, čeho chcete při své astrální cestě docílit. Nepochybně byste se již rádi vydali na cestu mimo svůj pokoj. Můžete zkusit jednoduchý test.

Zažili jste to?

23. října 2009 v 11:39 | Lia |  Praxis
Foto 840_4.23355681686E+17.jpg - nadpřirozené bytosti

Pokud chcete, aby byly zveřejněny tady na blogu některé z vašich zážitků (je jedno s čím...s astrálním cestováním, vaše lucidní snění, vaše normální sny, vyvolávání duchů, čarodějnictví, atd.) napište mi na email: toxxx-G@seznam.cz ...budu se těšit a budu moc ráda :)

Psychowalkman!

23. října 2009 v 11:33 | Lia |  Carus

AVS přístroj / Psychowalkman®
Psychowalkman, plným názvem audiovizuální stimulační přístroj (AVS přístroj), sestává z těla jednotky, brýlí a sluchátek. AVS přístroj vysílá proměnné pulsy světla a zvuků (nikoli hudby!). Navozuje tak změny frekvence mozkového vlnění a tělesných biorytmů.

Hladiny vědomí

22. října 2009 v 20:04 | Lia |  Veritas
Hladiny vědomí

Činnost mozku probíhá na principu výměny elektřiny. Všechny mozkové buňky spolu komunikují pomocí elektrických výbojů, které proudí mozkem neustále. Rychlost elektrické aktivity mozku, které se nazývají frekvence, se dělí do čtyř skupin, tzv. hladin vědomí. Jednotlivé hladiny vědomí mají tedy různou frekvenci a každá odpovídá jinému duševnímu i tělesnému stavu.

Hladina Beta ( 14 a více Hz )

Je charakterizována menším či větším napětím a vydrážděním, je stavem vědomého soustředění se na vnější svět, akceschopnosti a připravenosti reagovat. V hladině beta se nacházíme převážnou část dne a jejích nejvyšších hodnot ( nad 30Hz - tzv. superbeta )dosahujeme při vysokém duševním výkonu nebo při vypjatých stresových situacích. Hladina beta představuje pro organismus vysoký výdaj energie.

Hladina Alfa ( 8-13Hz )

Je stavem plné bdělosti bez jakéhokoliv napětí, v němž se mozek nezabývá soustředěným myšlením. Tento bdělý odpočinek je doprovázen příjemnými a slastnými pocity v návaznosti na zvýšenou tvorbu přirozených opiátů ( neurohormonů, z nichž nejznámější jsou endorfiny ). Hladina alfa je žádoucí stav většiny známých meditací. Schopnost člověka navodit kdykoliv přítomnost vln alfa může v tradičních meditačních technikách znamenat 10 a více let poctivého tréninku. Setrvání v hladině alfa posiluje a regeneruje všechny životní funkce.

Hladina Theta ( 4-7Hz )

Je částečným útlumem vědomí, kdy mozek nereaguje na smyslové podněty zvenčí. Dostáváme se do ní při nejhlubším uvolnění nebo ve spánku doprovázeném sny. Hladina Theta ( trans ) znamená jediný přístup k našemu podvědomí. Vyznačuje se vybavováním si vzpomínek - především nedůležitých, ale bolestných. Snění ve stavu theta podporuje představivost a tvořivost. Navodit samovolně hladinu theta a setrvat v ní znamená důsledný trénink.

Hladina Delta ( 0,5-3Hz )

Je charakterizována útlumem všech mozkových funkcí. Během hlubokého bezesného spánku, kdy do ní vstupujeme, dochází k výrazné regeneraci všech životních funkcí a hromadění energetických rezerv.

Zrcadla, lepší ,,sbohem"

22. října 2009 v 19:44 | Lia |  Praxis
Zrcadla
Zrcadla jsou historická magická zařízení používána jako brány do jiných světů. Existuje také spousta pověr a starých příběhů vztahujících se k těm, kdo odešli na věčnost. Když někdo zemřel, všechna zrcadla byla v domě byla přikryta. Dělalo se to proto, aby nebožtík nezjistil, že nemá obraz v zrcadle a nebyl otřesen. Jiným důvodem bylo předejít jeho polapení v zrcadle.

Zamyslíte-li se nad mechanismy projekce, má to určitou logiku. Smrt je v ranné fázi velice podobná výkonné projekci v reálném čase. Největším rozdílem je absence živého těla, do kterého je se možné vrátit. Duchové jsou normálně udržováni blízko fyzické dimenze v reálném čase asi týden po smrti. Trvá to, dokud nevyprchá zásoba éterické látky, která poutá ducha k jeho fyzickému tělu. V této době se duch obyčejně potuluje kolem příbuzných a těch, které miloval, říká sbohem a zvyká si na podmínky nového způsobu existence.

Tento rozlučkový proces ulehčuje psychologické trauma ze smrti a pomáhá duchovi připravit se na další etapu existence. Toto se může přihodit se zrcadlem. Nový duch může neuváženě vstoupit do zrcadla. Pakliže se to stane, octne se v zrcadlovém světě stejným způsobem, jako projektor vstoupí do obrazu při projekci do virtuální reality. Jakmile je jednou v zrcadlovém světě, neví obvykle, kde se nachází, a jak se odtud dostat, a může tam uvíznout po celou dobu jeho pobytu v reálném čase. To nebude překážet cestě duši. Pouze to způsobí zmatek na pár dní, než vstoupí do další etapy existence. Tím mohou být jeho poslední dny poblíž fyzického světa velmi zmatené a zabrání to přirozenému rozlučkovému procesu. Domnívám se, že odtud pochází staré pověry. Z toho důvodu si myslím, ve světle mého porozumění projekci a procesu smrti, že zakrývání zrcadel po umrtí je velmi dobrý nápad pro dobro zesnulého. Nejlépe je ponechat to tak pro jistotu dva týdny.
Lepší "sbohem"

S nedávno odešlým duchem je možné během jeho pobytu v reálném čase, během jeho posmrtného putování, komunikovat. To lze provádět prostřednictvím neobaleného dopisu ponechaného duchovi ke čtení. Může vás též slyšet, takže účinné je i mluvení k němu. Myslím si, že dobrou praxi by bylo pověsit na zeď v nebožtíkově pokoji rozlučková psaní od všech lidí, které zesnulý miloval. Ponechte psaní otevřená, se všemi stranami snadno viditelnými, aby bylo čtení snadnější.